KAMENY ZMIZELÝCH
Letos tomu je 100 let od vzniku naší republiky. Proto se naše obec společně s borovskými spolky a církvemi rozhodla připomenout si toto výročí 6-ti akcemi v průběhu 6-ti týdnů. V neděli 7. 10. 2018 se vzpomenulo u domu č.p. 196 na ty, kteří se provinili pouze tím, že byli židovského vyznání. K uctění jejich památky jsme naši obec zapojili do celosvětového projektu nazvaného „Kameny zmizelých“. Bylo nám velkou ctí, že se celé akce zúčastnil pan Boris Barak Selinger z židovské obce v Brně, který nám přečetl modlitbu za zemřelé (v hebrejštině).
Co to vlastně ten projekt kameny zmizelých je?
Jsou to pomníčky obětem nacismu, kdy se jedná o betonové kostky s mosaznou deskou, na které je uvedeno jméno oběti, datum narození, datum transportu do Terezína a pokud byl zjištěn i datum s místem vraždy. Smyslem těchto kamenů je „sklonit se“ před obětí, jejíž jméno je na kostce vyraženo. Spočívá vlastně v uctění a připomenutí památky obětí nacistické genocidy za druhé světové války.
Tyto kameny se pokládají na místo, kde oběť žila. Mezi oběťmi byla i rodina Pamova.
„Když jsem se v roce 2015 při příležitosti oslav 70. výročí ukončení druhé světové války rozhodl zjistit jména všech borovských občanů, jejichž život byl touto válkou ukončen, narazil jsem v kronice na rodinu Pamovu.
Kronikář Bohumil Portl se zmiňuje o Pamových, kteří zemřeli v Osvětimi, a píše, že to byli moc hodní lidé. To byla věta, která dovolte mi ten výraz, mě nakopla a rozhodl jsem se, že o této rodině získám co nejvíce informací. V roce 2015 jsem i cestou v informačním letáku požádal borovské občany o spolupráci formou článku, který jsem nazval „Vraťme jim svou tvář“. Začal jsem hovořit s pamětníky druhé světové války, kteří vzhledem k velkému časovému odstupu byli v té době malými dětmi.
- Například paní Loskotová mi vyprávěla, jak si s Gábinkou, což byla dcera Marty Vielgutové, rozené Pamové z Luže, často hrála.
- Pan Holomek ze Svaté Kateřiny mi vyprávěl, jak do obchodu k Pamovým chodil kupovat sladkosti a vždy dostal nějakou drobnost zdarma od cesty.
- Slyšel jsem i historky, že v době krize ve 30. letech lidem dávali často na dluh, i když věděli, že placení bude na dlouhé lokte.
- Pan Josef Teplý mi vyprávěl, že když byla rodina Pamova odsunuta, tak šli se školou vyklízet věci z domu a protože se znal s Ríšou Pamovým, schoval si potají jeho fotografii, kterou však již nemohl najít.
- Od pana řídícího Josefa Muffa jsem zjistil, že Richard byl vášnivým fotografem.
Jsou to pouze střípky z mozaiky života Pamových, které se již nikdy nepodaří úplně poskládat. Jak bylo těmto lidem, když je odvážel na voze taženém koňmi pan Jan Kučera začátkem prosince roku 1942 do Poličky? Proč museli opustit tento dům, který si v roce 1914 koupili, aby zde prožili spokojený život? Nikdo z nich nevěděl, kam při odsunu jede, nikdo z nich nevěděl, co je čeká…“ Bc. Pavel Tlustý
Ze života jednotlivých členů rodiny:
Gustav Pam se narodil dne 3. června 1876 V Lačnově. 6. srpna roku 1903 se ve věku 27 let oženil s Olgou Freundovou z Oldřiše, narozenou dne 14. ledna 1880. Po svatbě se odstěhoval k ní, do domu její matky v Oldřiši a živil se jako obchodník. Dne 2. května 1904 se jim narodila dcera Marta, dne 22. června 1906 syn Ludvík a 21. února roku 1910 syn Josef. V únoru roku 1914 kupují v Borové stavení a začínají zde hospodařit, otevírají si obchod. Při první vlně mobilizace dne 28. 6. 1914 musel narukovat do kasáren ve Vysokém Mýtě. Dne 23. července 1915 se jim v Borové narodil poslední syn Richard.
Léta běžela v relativně poklidném duchu první republiky. Děti dospěly.
- Marta se vdala za Roberta Vielguta a následně se přestěhovala za ním do Luže, kde se jí v roce 1930 narodila dcera Gabriela.
- Také Josef odchází z domu, a to do Okříšek u Třebíče, kde se mu po svatbě s Annou Freundovou v roce 1937 narodil syn Karel.
- Doma zůstali syn Ludvík, který se v roce 1941 oženil s Kamilou Kohnovou a syn Richard.
První, kdo poznal peklo osvětimského koncentračního táboru je Josef Pam, který tam podle zachovalé knihy mrtvých zemřel dne 6. 3. 1942. Jeho syn Karel s manželkou Annou umírá v Osvětimi o 7 měsíců později. Dne 5. 12. 1942 nastupují v Pardubicích do transportu směrem do Terezína zbývající členové rodiny. Hrůz koncentračního tábora v Osvětimi se již nedožije Olga Pamova, která podlehla útrapám dne 16. 1. 1943. Dne 23. 1. 1943 nastupují do transportu směr Osvětim ostatní členové rodiny, kromě Gustava. Ihned po příjezdu na místo šla do plynové komory Marta se svojí dcerou Gábinkou a Kamilou. Richard umírá dne 14. 2. 1943, Ludvík umírá o měsíc později dne 5. 3. 1943. Gustav přijíždí do Osvětimi dne 15. 12. 1943 a v tento den tam umírá.
Čím se tito lidé provinili? Toto je otázka, nad kterou bychom se měli neustále zamýšlet a hledat odpověď.
Rodina Pamova s dětmi
Josef Pam s manželkou Annou a synem Karlíkem Marta Vielgutová, roz. Pamová a její manžel Robert
Marta Vielgutová, roz. Pamová Kamila Pamová, roz. Kohnová
